Historie meditace

Historie a souvislosti
Počátky meditace sahají až do prehistorie, kdy naši předkové praktikovali různé druhy meditace při zpěvu rytmických písní a při různých náboženských obřadech.  
Podle některých vědeckých pramenů práce s myslí a jejím soustředěním dokonce přispěla k samotnému rozvoji lidské rasy při závěrečných fázích její evoluce.
První písemné odkazy na meditaci pocházejí z klasických děl staroindické literatury - Upanišad a Bhágávádgíty, které byly vytvořeny počátkem prvního tisíciletí př.n.l. Další zmínky pocházejí z doby cca 600 př.n.l., z taoistické Číny. 

V Evropě se o práci s myslí poprvé zmiňuje řecký filozof Filón Alexandrijský na přelomu našeho letopočtu, po něm rozpracoval meditativní techniky filozof Plotinus. 

Kolem roku 650 našeho letopočtu se meditační tradice dostala do Japonska a ve 12. století ji stoupenci škol súfi rozšířili i po islámském světě. V průběhu 10.-14. stol. začaly být různé meditační techniky využívány také v křesťanství, kde se staly součástí mystických duchovních cvičení, tzv. exercicií, prováděných původně jezuitskými mnichy za účelem ztišení a prohloubení duchovního života. Tato cvičení jsou široce používána i v současnosti.

Přestože se meditace i v současnosti nejčastěji objevuje ve spirituálním kontextu, bývá velmi často využívána i jinde - například v bojových uměních, v psychologii, ve sportu nebo v lékařství.

Od druhé poloviny 20. století je meditace v celém světě široce využívána jako ideální nástroj pro zklidnění mysli a harmonizaci života.