Křesťanská meditace


V křesťanském pojetí bývá meditace formou modlitby, strukturované cesty k přiblížení Bohu, nebo jeho zjevení. Často se jedná o koncentraci na specifické myšlenky týkající se Krista, pocity pramenící ze vztahu k Bohu nebo další techniky mystického spojení s Bohem, jako např:

- meditace nad textem Písma, nad jeho obrazy a tématy. Viz Órigenés, Řehoř z Nyssy, František z Assisi
- projev a zkušenost osobní lásky k Bohu. (Augustin, Bernard z Clairvaux)
- výsledek úplného ztišení a vyloučení všech představ a obrazů. (Mistr Eckhart)


Různé meditační techniky začaly být využívány  v průběhu 10.-14. stol. zprvu při duchovních cvičeních ortodoxních mnichů na řeckém ostrově Athos a později prostřednictvím benediktinských mnichů i v západní Evropě. 

Meditace a mystika hrály velkou roli také v evropské křesťanské soukromé zbožnosti tzv. devotio modernave 14. a 15. století. Během 19. století převládl zájem o pozitivní vědění, víra v pokrok a pragmatismus, které zájem o meditační techniky zatlačily do pozadí. Už kolem roku 1900 se však vynořují různé nové proudy, často inspirované východními náboženstvími.

Kromě toho se meditace stala součástí mystických duchovních cvičení, tzv. exercicií, prováděných původně jezuitskými mnichy za účelem ztišení a prohloubení duchovního života. Tato cvičení jsou široce používána i v současnosti.